RC: Vila na Sadové

Každý starý dům má svá tajemství...

Český název: Vila na Sadové

Autor: Richard Sklář

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2015

Počet stran: 472 s.

Vazba: pevná s přebalem

Obálka působí velice pěkně (ovšem obálka Anděla smrti se mi líbí malinko víc). Na jedné straně tu máme Vilu na Sadové, na té druhé vojáky z protektorátu. Myslím si, že se ke knize hodí, ale její celková velikost je tak šílená, že držet ji celý den v ruce, by znamenalo nejvyšší míru čtenářského posilování.

Po pravdě ani pořádně nevím, proč jsem si knihu chtěla přečíst. Zněla zajímavě a říkala jsem si, že bych zase mohla zkusit nějakého českého autora. Navíc období druhé světové války, že. Také kniha slibovala jakési tajemství a já byla jednoduše zvědavá.

Jenže musím bohužel konstatovat, že pro mě její čtení bylo v určitém smyslu utrpením – nemyslím to, že by byla nějak hrozně napsaná, více mi vadilo to, jak byl text roztažený po celé obrovské stránce, tím pádem ubíhal pomalu. Musela jsem si přiznat, že bych klidně brala osm set stránek, jen kdyby byl ten formát trochu menší, jsem si jistá, že v takovém případě by i kniha ubíhala rychleji a já si pak nemusela dávat dlouhé pauzy.

Kromě toho mě ani hlavní hrdinka Roberta, přezdívkou Bo, nijak netěšila. Měla jsem ráda ty zápisy z deníku, které se objevovaly vždy na konci každé kapitoly, kdežto ona mi vyloženě otravná. Chápu, že měla svůj věk, nějaké problémy s ledvinami, ale proč každou chvilku zmiňovat, že se jí chtělo na záchod? Tohle bylo vskutku strašné.

Co se týče děje jako celku, zcela určitě bych něco proškrtala, minimálně proto, aby se tam neobjevovaly zbytečnosti, které odvádějí pozornost. Nicméně je dle mého názoru poznat, že to napsal chlap a vzhledem k tomu, že hlavní hrdinka je žena (navíc spolu s ex manželem bývalá elitní agentka!), její charakter na mě proto působil velmi zvláštně.

Sama nezastírám, že příběhy z mužského pohledu psát neumím a ne že bych totéž chtěla říct o Richardu Sklářovi, povedlo se mu to upřímně vzato dobře, jen bylo občas opravdu těžké uvěřit, že se opravdu jedná o padesátiletou ženu, která má dceru a vnouče.

Druhou postavou v knize je Říďa, spolumajitel realitní kanceláře, zároveň také její ex manžel. Ten na mě působil možná trochu lepším dojmem než Bo. 

Jednoho dne jde Bo provést zájemce o vilu ležící na Sadové. Dům, který jejich realitka nabízí už nějaký ten pátek a nedomnívá se, že by si ji chtěl někdo koupit. Jenže pak se postupně dozvídá o provázanosti s jiným domnělým zájemcem, který si ji chtěl prohlédnout. Navíc společně s Říďou zjišťují, že to má co dělat s jejich bosenskou minulostí a vypadá to, že se staré „křivdy“ jen tak nezahojí. 

Na opačné straně příběhu stojí Johann Proske, který si v roce 1941 psal deník s tím, že se staral o vilu na Sadové, která patřila jeho příteli židovského původu. Zprvu ho tam ukrývá, aby mohl později odjet do zahraničí do relativního bezpečí, jelikož v tehdejší Moravské Ostravě začíná takříkajíc jít do tuhého.

Byl to zajímavý příběh. Občas jsem se u něj dokázala i zasmát, někdy mě zase autor schválně napínal jak strunu a já netušila, co právě tím sleduje. Pokud máte rádi příběhy z Protektorátu (nebo minimálně částečně z toho prostředí) či si rádi přečtete něco od českého autora, tuto knihu vám mohu doporučit. Je pěkně napsaná a je vidět, že autor psát umí – jen je pravda, že píše až do přílišných detailů, což mnohdy knize spíš škodí, než že by jí ulehčilo.

--

Richard Sklář se narodil 9. července roku 1968 v Bohumíně. Vystudoval Vysokou školu Báňskou v Ostravě. Živí se jako publicista, spisovatel, marketingový a reklamní pracovník. Jeho první vydanou knihou byla Ostravaci všem! a další Vila na Sadové a Anděl smrti, obě s hlavní hrdinkou Bo.

Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji nakladatelství Fragment.