pondělí 7. prosince 2015

Zakázaná hra je zpátky a je nebezpečnější než kdy dřív...

Je zpátky...
a nenechá ji uniknout.

Originální název: The Chase
Český název: Doupě
Autorka: L. J. Smith
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání v češtině: 2015
Počet stran: 224 s.
Vazba: brožovaná
Druhý díl v sérii.

Obálka druhého dílu Zakázané hry je až na barvu stejná jako první, ale tahle se mi z nějakého důvodu líbí víc. Možná za to může ta modrá barva, která se skvěle hodí k Julianovým modrým očím. Teda předpokládám, že je to Julian stejně jako u prvního dílu, ale začínám pochybovat, jelikož v této knize mají snad všichni modré oči! 

A já pořád nejsem schopna pochopit proč. Ledaže by Smithová byla potomkem Hitlera a zastánkyní jeho árijské rasy... jinak si to vážně nedokážu vysvětlit.


Jak asi víte z recenze prvního dílu, nebyla jsem z ní moc nadšená a vlastně jsem ani nevěděla, k čemu autorka napsala další dva díly. První mi přišel skvěle uzavřený a mohu říct, že bych pokračování vážně nepotřebovala. Kdežto po druhém díle... tady nás už autorka napíná na své velké finále ve Hře.

Nemohu říct, že by se mi tento díl vůbec nelíbil. Četl se dobře, a i když jsem měla občas (pořád!) vzít Jenny něčím po hlavě, tenhle díl mě zaujal víc, než ten první. Až na to, že Jennini kamarádi se začali ztrácet zhruba po sté stránce, což mi u tak tenké knihy přijde doopravdy slabé.

Tentokrát se setkáváme s jinou Hrou, kterou prakticky řečeno hraje pouze Jenny s Julianem. Ona se snaží chránit své přátele a on se jí v tom snaží zabránit. 

Co mě na knize vážně neuvěřitelně štvalo je to, co jsem zmiňovala už u obálky - snad každá postava v ní má modré oči. Ne hnědé. Ne zelené. Prostě světle modré. Je strašně nepřirozené, když se přátelíte s několika možnými lidmi, kteří mají na chlup stejné oči. Každý je originál a tohle bylo tak strašně nepropracované, až mě to neuvěřitelně iritovalo.

Kromě toho mě neskutečně štvala Jenny tím, jak na Tomovi tak strašně visela. Ano, chápu, byla to její první láska (a pravděpodobně i poslední), ale to se vážně musela chovat tak, jakoby bez jeho pomoci nezvládala dýchat? Navíc, když se rozešli a Jenny šla na ples s jiným klukem a měla s ním tančit, byla nervózní, jako kdyby to snad nikdy neuměla.

No, a Julian byl prostě ukřivděné malé dítě, ale kdo by nebyl, kdyby ho zradil člověk, kterému věřil, přestože ji jako "dospělou" znal teprve chvíli? Inu, vlastně ani on není ten pravý záporák, jak bychom chtěli, ale musím říct, že to na něm v tomto díle bylo víc znát.

Nebudu nikoho nutit, aby si knihu přečetl (přece jen by se nejdřív musel prokousat prvním dílem, který má sice potenciál, ale zpracovaný je hůř...), ale pokud už jste ten první díl četli, asi by byla škoda, kdybyste nedočetli sérii, kor když tenhle díl hodnotím lépe než ten první, a přestože pravá akce nastala až téměř po první polovině knihy, čtení jsem si užívala víc... navíc je opravdu krátká, takže při troše snahy vám její čtení zabere sotva den.

Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji nakladatelství Fragment.
(Obálky jsou použity ze stránky nakladatelství Fragment a z GoodReads.)

1 komentář:

  1. Opět povedená recenze, ostatně jako vždy. Knihu si opravdu nepřečtu, z toho, co jsi napsala, mi téma nepřipadá příliš originální, ale věřím, že byla alespoň trochu dobrá...

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za tvůj komentář! :)